První čtení
Jeremjáš
10:2 Toto praví Hospodin: "Neučte se cestě pronárodů a neděste se
nebeských znamení, i když se jich děsí pronárody. 3 To, čím se řídí
národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou
rukou. 4 Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to
nebylo vratké. 5 Jsou jako strašák v okurkovém poli. Nemluví, musí se
nosit, sami neudělají ani krok. Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani
dobrého."
Druhé čtení
Sk 19,
23-40
Kázání
Minule jsme četli o tom, jak
Pavlova radostná zvěst o vzkříšeném Mesiáši působila na lidi v Efezu.
Nosili mu rubáše pro zemřelé i zástěry pro otrockou práci, Pavel se jich
dotýkal ty zástěry a rubáše se stávaly posly naděje. Četli jsme také historku o
tom, jak se pokoušeli někteří lidé na Pavlovi a Ježíšovi vydělávat, jak
zaklínali pomocí Pavla za účelem získání peněz a jak také dopadli.
Oddíl končil poznámkou o tom, jak
mnozí lidé, kteří se zabývali magií přinášeli své knihy a pálili je. Poznali,
že Pavlova zvěst je mocnější, než jejich učení.
Může to na někoho působit jako ze
středověku. Pavel ale nebyl inkvizitor, lidi k pálení spisů nenutil, svou
vizi neprosazoval násilím, nevyhrožoval.
Ti lidé se setkali
s evangeliem a sami chtěli vyznat, že evangelium je pro jejich život
silnější, než to, co dosud poznali.
Dnes se opět dozvídáme, že evangelium
není cesta k nastolení jakéhosi svatého pokoje. Pavlovo kázání o
vzkříšeném Mesiáši přinášelo změny uvnitř lidí, přinášelo tedy i napětí, jak
jsme na to často narazili. Každá změna – každá odchylka od zaběhaných pořádků –
může snadno vyvolat napětí a pobouření.
Ten dnešní oddíl je nadepsán
v ekumenickém překladu „Pobouření“ : kde se zvěstuje vzkříšený Kristus,
následuje reakce. Pobouření.
Na začátku čteme, že
k pobouření došlo dosl. kvůli té cestě.( περὶ τῆς ὁδοῦ , 19:23)
Ta nová cesta působila v Efezu
napětí, už jen proto, že nepotřebovala chrám. Pavlovi stačila propůjčená
přednášková síň.
Pavlova cesta neuctívá žádná božstva
- místo toho Pavel káže o jakémsi ukřižovaném Ježíši, který prý byl vzkříšen.
Ježíšovi vyznavači (zatím ještě) nechodí
okuřovat nějakou nádherně omalovanou Ježíšovu sochu v chrámu.
- ani nepořádají nějaká tajuplné uzavřené
seance.
Spíš se Pavlovi učedníci ptají,
jak má - podle Ježíše - vypadat jejich každodenní život, jejich vztahy v
rodině, k přátelům, k práci, k lidem nuzným a potřebným. Naslouchají Pavlovým
kázáním.
V Efezu ale měli slavný
chrám bohyně Artemis, jeden z divů světa. Věřilo se, že její podoba
umístěná v chrámu spadla přímo z nebe – jako dar samotného boha Dia. Artemis
byla ochránkyní města, byla matkou i milenkou.
Lidé k ní chodili prosit o
pomoc, nemocní prosili o uzdravení, chudáci prosili o zbohatnutí, dívky prosili
o lásku nebo o krásu...
Skutky nám připomínají, že
s kultem bohyně Artemis byl spojen hlavně obchod - byznys.
Řemeslníci pocítili důsledky
zvěstování evangelia jako první. Zlatník Demetrios, který dělal stříbrné
napodobeniny Artemidina chrámu popsal jasně situaci: Pavel přišel proto, aby
sváděl a naváděl lidi k anarchii a ateismu. Pavel tvrdí, že nejsou žádní
bohové. V důsledku začne upadat sláva naší milované bohyně. Dnes by
Demetrios založil iniciativu „křesťanství v Efezu nechceme“.
Demetriovy argumenty se možná
někomu zdají překvapivé. Křesťanství bylo (a dnes už leckdy opět bývá)
uprostřed světa vnímáno jako nebezpečný ateismus, nebezpečná anarchie.
Zvěst o Ježíšovi proměňuje lidi, vysvobozuje
je z pout pověr i povrchnosti. Následovníci Krista se chovají jinak než
většina lidí v Efezu. A je to nakažlivé – uvažuje Demetrios: pociťujeme to
dokonce už i na tržbách.
V Efezu je náboženství pevně
spjato s penězi.
Podle bible je takové náboženství
opiem lidstva, droga, kterou si mohu a mám koupit a pak si mohu užívat. Pavlova
provokativní zvěst o ukřižovaném muži odněkud z Galileje - tento svět
náboženské pohody nebezpečně narušila.
Demetrios jasně vylíčil
nebezpečnou situaci a Lukáš líčí – jak je často ve skutcích zvykem –
z nadhledu a lehké ironie, jak lidé reagovali:
Není jistě náhodou, že lidé křičeli
stále dokola Veliká je efezská Artemis.
Nechtěli nic slyšet, nechtěli nic vidět, byli zahleděni jen do sebe... byli
v transu. Neslyšeli, neviděli. Podobně jako ti bůžci vyrobení lidskýma
rukama. Byli podobni svému světovému názoru.
(ž 115 Žalmy 115:7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou
chodit, z hrdla nevydají hlásku. 8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují,
každý, kdo v ně doufá. 9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a
štítem.)
Pavel byl nebezpečný - odhalil,
že jejich svět je prázdný a zároveň otrocký. Demaskoval modly.
Pavlova zvěst má moc bořit tuto
zaslepenost. Někteří přece vidí, že evangelium vede k vysvobození. Od
starostí jen o sebe sama k starosti o druhého člověka. Od útěku
z tohoto světa za dalšími a dalšími atraktivními zážitky vede
k životu v tomto světě – k prožívání radosti s druhými
lidmi. K soustředění se na to, co je opravdu podstatné.
Pavel v Efezu nezmnožuje
atrakce. Nezačne vyrábět křížky nebo madonky. Jeho kázání přesto od základů
mění život svých posluchačů.
Začal lidi směrovat na
Ježíšovskou cestu, přesměroval je k úplně jiné poloze života. Najednou už
Pavlvovi posluchači nejsou závislí na povrchních věcech, na zdání.
Pavlovi posluchači už nejsou
přesvědčeni, že životem vládne obchod a peníze, nebo moc a sláva, nebo
schopnost se v pravý čas vhodně zaprodat.
Pavlovo kázání bylo proto
nebezpečné. Boří to, co je běžné, na co je efezská společnost zvyklá.
Když jde do tuhého, nastoupí
nacionalismus a obrana tzv. tradičních hodnot. Demetrios křičí: vždyť jde o
národní symbol, vždyť jde o úctu! Vždyť přijde k úhoně božská důstojnost
naší bohyně!
Vždyť už ji za chvíli nikdo
nebude brát vážně!
Ano, Pavel se zase dotkl
náboženských citů, dovolil si totiž demaskovat – tedy - karikovat náboženské
zvyky v Efezu. A za takovou urážku je potřeba užít násilí.
Když někdo urazí naší bohyni,
nemůže se přeci divit, že bude následovat násilná odplata. To je jakoby někdo urazil
naši vlastní matku.
Dav jako smyslů zbavený křičí Veliká je efezská Artemis! Veliká je efezská
Artemis!
Efezský dav se chová celkem tak
jak to v takových situacích bývá: jako primitivní bestie. Nejdřív si vyhlédl
za oběť Pavlovy spolupracovníky – pak umlčel Žida Alexandra. Dav toužil po
násilí, po pomstě.
Lukáš nám připomíná, že dav nemá
žádnou soudnost, vždyť už po chvilce v efezském amfiteátru většina neví,
proč tam vlastně přišli.
19:32 Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina
nevěděla, proč se vůbec sešli.
Nezbývá jim, než stále dokola
opakovat to heslo Veliká je efezská
Artemis! - a pak násilí, které by si vybili na nevinných.
Pavel měl naštěstí nakloněné
některé vysoké úředníky provincie a ti mu zachránili život. Na shromáždění
poslali městského tajemníka, kterému se podařilo elegantně situaci vyřešit.
Vyzval je, ať svou situaci řeší řádnými soudy a připomněl jim, že pokud je
božská Diana opravdu božská, tak ji přece nejde urazit.
Pavelovi učedníci si mohli
oddychnout, díky státním úředníkům nedošlo k pronásledování a zabíjení.
Před nedávnem jsme se ve skutcích
setkali s místodržícím Galliem (bratr filozofa Seneky) , který odmítl řešit
pobouření mezi židy a tím dal průchod násilí. Podílel se tedy na násilí.
V Efezu světská vrchnost
naopak rozpozná nebezpečí davu a zachová se správně.
Chrání napadené a bezbranné,
chrání menšinu. Dokonce - i když je v té chvíli proti většině, která je
navíc přesvědčená, že hájí národní zájmy. To je v dané chvíli statečné a
správné.
Lukáš se snaží asi povzbudit
křesťany, kteří jsou roztroušeni po římském světě a říct jim – ne vždy jde
státní správa proti nám, když se proti vám vzedme lidová nenávist, nemusí být
ještě konec.
Jaké ponaučení z toho
dnešního oddílu plyne?
Co dělají následovníci Krista?
Lukáš nám opět nezakrývá, že
šíření zvěsti o vzkříšeném Kristu může být v tomto světě velmi nebezpečné.
Následovníci JK jsou ale svobodní
od daných poměrů – které můžeme biblicky nazvat jako modlářské. Následovníci JK
nepodléhají mínění davu, jsou nezávislí na mínění většiny.
Díky své vlastní zkušenosti
nenáviděné menšiny, jsou solidární s těmi, které společnost v dané
chvíli nenávidí.
Následovníci Krista hledají
každého dne BK a proto nemusí propadat psychóze davu. Nemusí sloužit tomuto
světu. Nemusí se ani cítit uraženi ze skutků druhých. Následovníci té nové
cesty hledají milosrdenství podle příkladu JK. Jak to nakonec popsal Pavel
právě v listu Efezským: buďte k sobě
navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu
odpustil vám.
Děkujeme Pane, že jsi nám zjevil
svou cestu uprostřed tohoto světa. Dej, abychom po ní odvážně šli a nenechali
se zlákat cesty falešnými.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat